Dorotka 2025 - den 4

Last updated on 21 Jul 2025

Dorotka 2025 (aneb po 20ti letech zpět na místo činu)

Dorotka 2025 (tajak zobak narostl) — Celková trasa letošní dorotky

Jelikož se pamět vytrácí tak aspoň nějaké střepy z té kalby.

Den čtvrtý 05.07.2025

kemp Malá Skála - kemp Sobotka

Den čtvrtý - nejkratší trasa - největší kalba (Český Ráj)

Ráno na Malé Skále bylo... no pro mě v cajku, páč jsem večer prozíravě zalomil dřív, takže mi uteklo asi tak 20 panáků zelené, rumu a dalších barevných sraček, co ostatní cucali jak kolu u bazénu. Snídaně fičela, kempácký obchůdek praskal koblihama – čtyři za kilo, sice cena jak u Air France, ale co, jsme na dovolené, kurva.

Jak kdysi pravil jeden mudrc:

„Dorotka? To stojí jak all-inclusive na Džerbě… akorát tady dostaneš cirhózu místo náramku.“

👋 Sbohem Prcku... zas

Tady taky končil Prcek. Jo, ten stejný Prcek, co to omylem začal o den dřív, a teď zase zmizel jak postava z telenovely. Jel prej hrát a zpívat na nějaké hogo-fogo narozeniny, takže sbohem a šáteček. A pojďme dál.

☕ TURNOV – kafe, trh, cigáro

Bez kafe není snídaně, takže jsme vyrazili do Turnova, kde byl náměstí jak z pohádky a k tomu ještě trh jak na Sicílii – samé dobroty, tak jsme si dali repete snídaně a pořádné lungo, ať ten mozek konečně dostane, co potřebuje.

No a po dobré chálce? Samozřejmě – jeden až dva válce, bo plíce se musí roztáhnout, než nám to zakážou. Pak už bylo všechno jak má být a mohli jsme vyrazit do Českého Ráje.

🏰 Valdštejn – historie a pivo

První zastávka – hrad Valdštejn.
My dali pivo, kofolu, suvenýry, a zase sbohem Prcku. Jo, znovu, ten parchant se nám zjevil a zmizel asi 4x během dne. Goro z Tokia hadra.

💡

Hrad postavila jedna z větví rodu Markvarticů asi v letech 1260 až 1280.^[2] Byl to zřejmě Jaroslav z Hruštice, který byl mj. purkrabím hradu v Mladé Boleslavi, či jeho syn Zdeněk, a Valdštejn se pak stal jejich rodovým sídlem, podle něhož oni i jejich potomci používali predikát páni z Valdštejna. atd. ty kydy si najděte na Wikipedii

🧗‍♂️ Skály, Hrubá Skála a zámecké hajzly

Pak jsme začali lez na skály jak kamzíci na perníku. Naštěstí šly vyjet i na kole, protože zákazy vjezdu jsme ignorovali jak rady gynekologa.

Hrubá Skála? No krása. Prolezli jsme i zámek – hlavně WC, protože jsme zjistili, že:

„Zámecký hajzl? Lepší než doma. Hradní? To si radši kákni do lesa.“

Vylezli jsme na věž, mrkli na Trosky v dálce a řekli si – “jo super, viděli jsme, nemusíme tam.“ 😄

🐐 Chlum – kopec, žrádlo a válení se v trávě

Jeli jsme dál, až nám vlezl do cesty kopec Chlum (klasika, každý Chlum je kopec jako hovado). Nacpali jsme se jak jeleni na pařezu, a pak jsme se vyplácli do trávy jak mrtvoly.

Fotka z toho je jen jedna, protože nikdo nic neposlal. Dík za hovno, přátelé.

No prostě krása střídala nádheru. Až nám do cesty (samozřejmě v kopci) vlezla další restaurace. Ta se jmenovala Chlum (každý Chlum je klasicky kopec jak cyp). Tam jsme se nacpali jak prasata a vyvalili to trávy 😄

Ta levá fotka je sprostě ukradená bo mi nic nikdo neposlal. diky

🏰 KOST – ne cyklistická, ale hradní

Po pauze jsme sletěli dolů, a pak zas do hajzlu nahoru – na KOST.
Nebyla to kost ani hovězí, ani cyklistická – byl to ten hrad, filmový a fotogenický.

Fotky, suvenýry, hajzl test (opět: zámek > hrad), a valíme dál.

🎬 Vestec u Sobotky – Hollywood jak cyp

Projíždíme přes Vesec u Sobotky – český filmový Holywood. Točilo se tu úplně všechno:

„S čerty nejsou žerty“
„Jára Cimrman ležící, spící“
„Tatínek do polepšovny“
„Přijela k nám pouť“
A bůhvíco ještě

Tady bys čekal Harapese s Tomášem Holým na kole.

💡

🎬 Co se tu natáčelo? „Léto“ (podle hry Fráni Šrámka, 1948) – první natáčení zdejší návsi a okolí. Přijela k nám pouť“ (1973) – na návsi s kolotoči.„Jak dostat tatínka do polepšovny“ (1978) – proslavený domek u rybníčku jako obchod nebo škola; hlavní postavy Vašek a Táta. „Jára Cimrman ležící, spící“ (1982–83) – Vesec ztvárnil Liptákov, domek čp. 19 jako muzeum peří či škola. „S čerty nejsou žerty“ – scény u chaloupky babičky a další.

🧙‍♂️ Mlýn ve Střehomi – čerti do hajzlu!

Posledné zastávka u mlýna ve Střehomi – další pohádkový flek.
Zase „S čerty nejsou žerty“ – do prdele, těch čertů už mám plný kecky.

🏕️ Cíl: Kemp Sobotka – voda, bufet a party jak kráva

Dorazili jsme do kempu v Sobotce. Voda v nádrži celkem ucházející – do té doby, než jsme tam vlítli jak stádo vodních buvolů. Potom vypadala jak čaj z ponožek.

Po koupeli (rozuměj: hygieně v kalné louži) jsme zamířili do místního bufetu.
Zase: „Vaříme do osmi“
My: „Jasně, už drž hubu a toč“

Za pípou stály dvě brigádnice, co měly první den.
Pivo kozilo už při čepování, pěna jak přepadlá žába.
Naštěstí se objevil hospodský hrdina, co jim dal rychlokurz jak z UJEPu. Pivo pak začalo vypadat jak pivo.

🍖 Gril, rumy, chlast – a konec jako z pohádky

Někomu se dokonce povedlo přemluvit barmana, ať se podělí o grilovačku, kterou si plánoval sežrat sám. Holky ale neměly čas – točily jak o život, protože my pili jak o smrt.

Ve 22:00 měly zavřít.
Reálně? Zavřely někdy po druhé ráno, a to ještě přes naše mrtvoly.

Republika? Došla.
Jäger? Došel.
Božkov? Taky v piči.
Zásoby? Vyžrané.
My? V prdeli.

🛌 Konec večera

Já jsem měl ještě zbytky pudu sebezáchovy a zalezl do stanu, než mě rozjebala poslední ledvina (ta druhá už někde leží na AliExpressu místo iPhonu). Někoho museli odnést násilím do stanu, ale všichni přežili.

A hlavně díky Barrému jsme neskončili v mínusu, takže Barré, ty náš účetní anděli, díky ti!

🏁 Shrnutí?

Nejkratší trasa, ale kalba jak z CzechTecu
Prcek zmizel jako pára nad hrncem
Pivo teklo, rum taky, zásoby padly jak vojáci u Verdunu
Skály, hrady, pohádky a zas skály
A večer? TOP! Tak to má kurva vypadat!

👉 Poslední den? Jo, ten přijde... Ale jak pravil klasik:

„Co si nepamatuju, to se nestalo.“ 🍻🔥🚴‍♂️