Polsko 2025 - den první
Malý zápis o naší cestě na dovču k naším severním sousedům.
Den 1
28.07.2025 - Bohumín - Bobolin
Po víkendu, který se nesl v duchu hesla „Co nemusíš udělat dnes, nenechávej na zítra – odlož to na pozítří a máš dva dny klidu“, jsme s hrdostí dobalili. Samozřejmě že jsme půlku věcí zapomněli, ale co už – důležité je, že jsme vůbec vyrazili. Kolem sedmé ranní jsme naházeli zbytek krámů do auta, rozloučili se se vším, co jsme si doma zapomněli, a vyrazili směr Polsko – letošní dovolenková destinace.
Počasí nám hned na úvod ukázalo, že „dovolenkové počasí“ ne vždy znamená slunce – proudy vody z nebe nám pěkně vymáchaly náladu, ale říkali jsme si, že horší už to být nemůže. Google nás poslal západní cestou – jednak byla nejkratší, a taky jsme si řekli, že když jsme loni jeli tou východní, tak letos to chce změnu. A vyplatilo se! Tým 2 (babi, děda, teta Pája, strejda Dan, Fanda a Rozárka) si to vzal východem směr městečko Ustka, takže bude co porovnávat.
Cesta ubíhala svižně – kdyby teda první dvě hodiny nelilo jak z konve, bylo by to na pohodu. První „čurací zastávka“ padla po 330 km, čemuž jsem se sám divil, že to kluci tak dlouho vydrželi. Další pauza přišla za dalších 35 km, když nás nalákalo KFC na benzince. Kuře na sto způsobů, nafta za nekřesťanské peníze – klasika. Naštěstí další dvě zastávky už byly jen „nutného rázu“ a lehké ujídání čerstvě napečených koláčů.
V 15:47 místního času jsme konečně zaparkovali u našeho cíle: DOMKI LETNISKOWE MOJITO. Zatímco jsme my ještě tahali kufry z auta, kluci už stihli oběhnout celý areál, otestovat všechny atrakce a nakonec zaparkovat u toho největšího zázraku dnešní doby – tabletu 😄
Po vybalení jsme se šli mrknout na pláž – přece jen tam budeme trávit většinu času. A světe div se, žádné schody dolů! Místo toho krásná promenáda lemovaná obchůdky, co přitahují děti jak magnet. Už teď víme, že nás čeká celý týden věty typu „Mami, kup mi tohle!“ – ideálně každých deset metrů. Ještě že máme trénink z domova.
nelezte do vody, nemáme převlečení.
Jakmile kluci uviděli moře, spustili transformaci do módu „šílený tuleň“ a než jsme stihli říct „nelezte do vody, nemáte převlečení“, už byli mokří až za ušima. Počasí navíc nebylo úplně na koupání, takže jsme brzy vyrazili zpátky.
Cestou jsme testli místní pizzerii – pizza za cca 200 Kč byla fajn, ale pivo za 16 Zlotých mi skoro vystřelilo oči z důlků. No co, „jsme na dovolené“, že jo...
Cestu zpět na chatku jsme přežili jen s jedním nebo dvěma Honzíkovými „výlevy“, kdy nutně potřeboval nějakou totální blbinu. Naštěstí jsme ho přesvědčili, že tady budeme celý týden a šance, že mu něco koupíme, je poměrně vysoká (ale zatím čistě teoretická).
A tím pro dnešek končíme. Pokračování zase příště – pokud se ovšem nerozhodneme odložit psaní na „pozítří“ 😄