Polsko 2025 - den druhý a třetí

Malý zápis o naší cestě na dovču k naším severním sousedům.

Den 2.

29.07.2025 - Bobolin

Ráno nás přivítalo slunečné, ale pořád ještě chladné počasí. Vstávali jsme kolem osmé, což je u kluků téměř zázrak. Po poctivé snídani plné koláčků (které mamka celou neděli doma pekla – šikulka!), jsme nabalili vozíček a vyrazili směr moře.

Musím říct, že moje obavy, že celý den potáhnu vozík sám, vzaly rychle za své. Sotva jsme vyšli z areálu domků, kluci se začali hádat, kdo ho potáhne první. Nakonec se shodli a střídali se – sice u toho stihli asi deset menších bitek, ale na pláž jsme došli vcelku.

Cestou jsme minuli pár stánků a atrakcí, naštěstí ještě zavřených – takže klid. Objevili jsme ale malou pekárničku s koblihami a sladkým pečivem. Takže zítra ráno vím, kam vyrazím sám – pro čerstvé bulky.

Po deseti minutách jsme byli na pláži. Poučeni z předchozího dne jsme hned kluky převlékli do plavek (protože jak se říká – „mokří mají být v plavkách, ne v kraťasech“) a po nezbytném mazání jsme je pustili do vody.

Vrhnuli se do vln Baltského moře jako torpéda. A dobře udělali – kolem desáté přijela pobřežní hlídka a vyvěsila červenou vlajku, takže konec plavání. Tady se to fakt dodržuje. Takže kluci zůstali na břehu – kde taky jinak, když ještě neplavou.

A jak už to u dětí bývá, blbli, až zmodrali. Pak přišlo klasické „Mami, mě je zima“, ale ručníky to zachránily. A za chvíli následovalo neméně časté „Mami, mám hlad“. I na to jsme byli připraveni – kluci dostali něco na zub a v pauzách mezi svačinami se pustili do kopání tunelu do Austrálie. Honzík se prý málem prokopal – takže kdyby někdo hledal kopáče, hlaste se, cenu domluvíme. ⛏️

Honzík se tam málem prokopal – takže kdyby někdo hledal kopáče, hlaste se, cenu domluvíme. ⛏️

Dopoledne uteklo jako voda a byl čas na oběd. A jak se říká – správný Čech si veze jídlo s sebou, takže jsme vyslali mamku do kuchyně a my se pomalu šinuli zpět k domkům. Ještě pár fotek od moře a hurá na „gokarty“ – šlapací čtyřkolky, jak jim tady v Polsku říkají.

Samozřejmě – každý chtěl tu svou. Po menším přesvědčování se mi povedlo domluvit Honzíka, že si jednu čtyřkolku s Ondráškem rozdělí. A jelo se.

Samozřejmě – každý chtěl tu svou. Po menším přesvědčování se mi povedlo domluvit Honzíka, že si jednu čtyřkolku s Ondráškem rozdělí. A jelo se.

Oběd? Výborný – fotku nemám, protože zmizel rychleji, než bys řekl „borůvkový koláč“.

Po obědě následovala povinná odpolední siesta – každý podle svého. Kluci s tabletem, já s hlavou v polštáři – prostě dovolená, jak má být.

Odpoledne už se nám k moři nechtělo, tak jsme se šli cachtat do místního „vyhřívaného“ bazénu. Vyhřívaný byl… no, spíš jako moře 😄.

Kluci pak ještě vyzkoušeli všechny atrakce v areálu – včetně billiardu. Trochu jsem se bál o plátno, ale přežilo. A tím bych den uzavřel. Teda – skoro.

Celý den nad námi totiž poletovaly vrtulníky. Jednak kvůli blízké vojenské základně v Bobolinu, ale hlavně – jak jsme se dozvěděli večer z webu – kvůli pátrání po někom, kdo se šel koupat i přes červenou vlajku. Bohužel to nedopadlo dobře…

Takže – dávejte pozor a respektujte pravidla. Moře není sranda.

Zítra zas něco přihodíme. Mějte krásný den.

Třetí den probíhal víceméně podobně, než aby si zasloužil svou stránku. Ráno šup do obchodu pro pečivo, snídaně příprava svačinky a odjezd s vozíčkem k moři. Jen jsme odjeli později než den předtím, protože jsme plánovali zdržet se na pláži déle. Měl to totiž být nejteplejší den. A to taky byl. Už ráno když jsme vycházeli na pláž bylo azuro jako v nějakém letovisku v Chorvatsku.

Naštěstí teploty v Polsku nedosahují ani 35°C ani 40°C, ale krásných 25°C, takže jsme úplně neumírali vedrem. Na sluníčku asi těch 30°C bylo, ale ve stínu bylo super příjemně. No a ani já mistr světa v pocení jsem neměl mokré tričko odshora až dolů 😄

Jakmile jsme dorazili na pláž, namazal jsem kluky a protože Marki někde odběhla, poprosil jsem Ondru aby mi namazal záda(tady přišla ta zrada).

Celý den poté probíhal standardně až do pozdních odpoledních hodin. Koupání, stavění čehokoliv z písku a ujídání svačinky. Trošku mne mrzelo, že oproti loňsku není na pláži žádný stánek s rybkama či pitím.

Den uběhl jako voda a tak jsme pomalu šli zpět. Jako každý den kolem spousty lákadel, ale učíme se vydržet 😄. Zítra zitra se má trochu pokazit počasí, tak pojedeme na výlet.