Polsko 2025 - den pátý

Malý zápis o naší cestě na dovču k naším severním sousedům.

Den 5.

01.08.2025 - Darłowo - Darłowko

Pátek 1. srpna mělo být podle předpovědi ošklivé počasí, a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na výlet do města Darłowo a Darłówko.
Ráno proběhla klasika – nákup snídaně v místním obchůdku, příprava svačiny na celý den a hurá za poznáním.
Samozřejmě jsem se snažil najít bezplatné parkování, a nakonec jsme zaparkovali v Darłowu u místního hřbitova.

První zastávka byla Zamek Książąt Pomorskich w Darłowie. Když kluci uviděli, že se tam prodávají různé zbraně, okamžitě je chtěli. Dohodli jsme se ale, že nejdříve projdeme zámek a potom se podíváme na ty „blbosti“. Markéta koupila vstupenky, ale musela rychle na toaletu, tak mi je dala, abych je podržel. (To jsme ještě nevěděli, že to bude největší chyba dne.)

S kluky jsme šli čekat na nádvoří, mamku jsme ještě pro pobavení zamkli do dřevěné klády, kde se smála do objektivu. Potom jsme se vydali na prohlídku věže. U vstupu po nás chtěli vstupenky – a ano, hádáte správně, ty stejné, které jsem měl hlídat. Po asi čtvrthodině prohledávání batohu, kapes a okolí jsme je našli… na odpadkovém koši. (Proč bych je taky měl mít u sebe, když už jsem je jednou ukázal, že?) V tu chvíli bych měl být zavřen do klády já.

Nakonec jsme se na věž dostali a kluci si po prohlídce pořídili vytoužené zbraně – halapartnu (které říkali „velká sekera“) a oštěp. Za pár minut si je navzájem vyměnili. „Jen do té doby, než bude Honzíkovi sedm, pak mi tu sekeru vrátí.“ (Pochybuji, že se toho dožije.)

Po zámku jsme zašli do informačního centra pro turistické známky a vydali se směrem k Darłówku, kde měl být známý most, který se při průjezdu lodě nezdvihá, ale zasouvá na břeh. Tady nastala menší neshoda – já myslel, že tam půjdeme pěšky, Markéta počítala s tím, že pojedeme autem. Došlo mi to až v polovině cesty, kdy náš benjamínek Honzík začal protestovat a proměnil se z hodného chlapce v rozzuřenou devítihlavou saň.

Po cestě jsme viděli spoustu lodí a kluci si dokonce zacvičili v místní venkovní posilovně. Minuli jsme i lanový park, který si kluci chtěli projít. Slíbili jsme, že se tam stavíme cestou zpět (nestavili jsme). A najednou jsem byli u mostu.

Honzík se na chvíli uklidnil. Hurá.

Když jsme dorazili k mostu, Honzík se uklidnil. Most se vysunul, zasunul, a my, hladoví jako vlci, jsme se vydali na oběd. Kluci si krátili čekání lepením turistických známek do svého deníku. Markéta si pro jistotu jídlo neobjednala – a udělala dobře.

Po obědě jsme se ještě šli projít k majáku, ale fotky z něj má zatím jen Markéta a stále je nevydala. Tak alespoň pár fotek majáku zespoda a nějaké to nábřeží.

Cestou zpět Honzík zjistil, jak daleko jsme šli, a začal protestovat. Snažil jsem se ho uplatit jízdou na „ruském kole“ nebo návštěvou lanového parku, ale do toho začalo pršet jako z konve. Naštěstí tam jezdila vodní tramvaj – naše záchrana! Stála sice jako taxi do Brna, ale díky ní jsme se pohodlně dopravili zpět do Darłowa a já si mohl odškrtnout plavbu lodí z našeho seznamu.

Po návratu k autu jsme odjeli na chatu, a jak na potvoru se hned udělalo pěkně. Takže jsme vyrazili ještě na pláž v Bobolinu. Honzíkovi se vrátila energie a Ondru popadla stavitelská nálada. Den jsme zakončili na pláži a myslím, že jsme toho stihli až dost.

Ale nemějte strach další díl bude následovat, pokud se mi nevykouří z hlavy( a to se stát může 😄.