Dorotka 2026 den třetí

Zliv - Kleť - Chvalšiny

Ráno jsme otevřeli oči a čekalo nás překvapení. Obloha modrá, sluníčko svítilo a po včerejší průtrži ani památky. Člověk by skoro řekl, že se počasí omluvilo za včerejší večerní pokus nás všechny spláchnout i se stany.

Před námi se rozprostíral nádherný Zlivský rybník. Pohled jak z katalogu na dovolenou. Jen koupání jsme tentokrát vynechali. Jednak byla rána ještě trochu čerstvá a jednak nám den předtím v restauraci důrazně nedoporučovali do vody lézt. A když vám místní řeknou, že tam radši nechodit, tak je lepší jim věřit. Jihočeši asi vědí, co v těch rybnících plave.

Protože hospoda v kempu byla stále zavřená (ano, pamatujete správně, naše slavná kempová restaurace opět nezklamala), vyrazili jsme bez snídaně. Naštěstí byl pracovní den a to v jižních Čechách znamená jednu důležitou věc: obchody žijí.

Netrvalo ani pět minut a narazili jsme na malý obchůdek TREFA. A název tentokrát nelhal. Byla to opravdu trefa do černého.

Nakoupili jsme zásoby, udělali si klasickou cyklistickou snídani „na zábradlí“ a protože měli i automat na kafe, byli jsme spokojení jak malé děcka. Snídaně za devadesát korun? To už dneska člověk skoro hledá s detektorem.

Posilněni jsme naskočili zpět do sedel.

Cesta ubíhala krásně. Cestou, necestou, polem, nepolem, prostě jsme jeli dál. Tempo bylo takové pohodové, že by se dalo přirovnat snad jen k jízdě „malotraktorem od Mig 21“. Žádný spěch, žádná panika, hlavně dojet a nezničit materiál.

Až jsme dorazili do vesničky Holašovice. Pozor, neplést s pražskými Holešovicemi. Tady žádné metro, žádné davy lidí, ale nádherná jihočeská vesnice zapsaná na seznamu UNESCO.

Takovou krásu jsme samozřejmě nemohli jen projet. Holašovice se staly další zastávkou a ideálním místem na oběd.

Vesnička byla opravdu nádherná. Taková ta klasická jihočeská pohádka. Skoro člověk čekal, že zpoza rohu vyjde Trautenberk nebo nějaký místní hospodář a pozve nás na koláče.

Po vydatném obědě a několika málo pivoňkách jsme se chtěli vydat dál. Jenže…

Člověk plánuje, ale kolo rozhoduje. Pažout píchnul.

Samozřejmě to nebyl první defekt a rozhodně ani poslední. Za celou Dorotku jsme jich nakonec nasbírali něco kolem osmi až devíti. Prostě taková naše malá cyklistická loterie. Někdo sbírá magnetky, my sbírali propíchnuté duše.

A jak už to na našich výletech bývá zvykem, po plném břiše vždycky přijde kopec.

A ne ledajaký.

Pořád mi vrtá hlavou, kde se v kraji rybníků vzal takový kopec. Člověk čeká rovinu kolem vody a místo toho dostane pořádný jihočeský „pozdrav“.

Začalo stoupání na Kleť.

Výškově se to samozřejmě nemohlo srovnávat s našimi beskydskými kopci, ale sklonem to Lysou Horu rozhodně připomínalo.

Prostě krpál jak kráva.

Nožiska bolela, nadávky létaly, ale nakonec jsme to všichni zvládli. A protože cyklista funguje jednoduše: vytrpět kopec = zasloužit odměnu, čekala nás nahoře další porce piv.

K tomu jsme přidali i něco k jídlu, protože místní kuchyně překvapila a vařili tam opravdu výborně. Někteří jedinci ještě našli sílu na výstup k rozhledně.

Respekt. Po tom kopci už bych čekal spíš žádost o převoz sanitkou než výlet na rozhlednu. Pak už přišla ta nejlepší část každého kopce.

Vzhůru dolů. Směr kemp Chvalšiny.

A tady musíme říct jedno. Tenhle kemp byl proti předchozímu úplně jiná liga.

Cena, služby, čistota, jídlo… prostě všechno fungovalo. Člověk měl skoro pocit, že se vrátil do civilizace. Večeře parádní, obsluha se po několika pokusech dokonce naučila správně čepovat šnyty a sprchy?

Čisté. Zdarma. Ano, opravdu zdarma. Žádné žetonky, žádné automaty, žádné hledání mincí po kapsách jako v nějaké únikové hře.

A aby toho nebylo málo, toalety měly dokonce uklidňující hudbu z reproduktorů. Luxus, který jsme po předchozích zkušenostech skoro považovali za nadpřirozený jev.

Třešničkou na dortu byl místní bazén s průzračně čistou slanou vodou.

„To je úplná Džerba!“ zaznělo nadšeně z davu.

Samozřejmě s tím drobným detailem, že dotyčný ještě netušil, kolik taková Džerba v kempu stojí.

Ale co už. Jsme na dovolené, ne? Takže platí staré dobré pravidlo:

Jezte, pijte a užívejte, protože zítra nás čeká zase nějaká blbost.

A tak jsme pokračovali až do pozdních nočních hodin.

Tím bych třetí den uzavřel.

Kilometry přibývají, defekty taky, ale nálada drží. A před námi je den čtvrtý.

Den nejdelší. Takže bude veselo.